Daňové ráje poskytují příbytek nejedné firmě, která chce optimalizovat svoje daně. Proč je tedy nemá Evropská unie vůbec v lásce?
Daňové ráje vždy byly něčím, co běžní občané nesnášeli, ale movití podnikatelé milovali. Tedy alespoň ti, kteří chtěli legálně ušetřit na daních. Proti takovýmto státům ale brojí Evropská unie.
Daňových rájů využívají především americké firmy
EU požaduje od členských zemí daňovou transparentnost. To znamená, že by měly udržovat spravedlivé zdanění a dodržování mezinárodních pravidel namířených proti snižování daňových základů a přesouvání zisku jinam. A proto začátkem roku vyškrtla EU ze seznamu daňově transparentních zemí další čtyři státy – Panamu, Seychely, Palau a Kajmanské ostrovy.
Právě tyto státy nabízejí zahraničním firmám výhodnější daňové podmínky než jaké jim mohou nabídnout jejich domovské státy. Jejich „služeb“ využívají především americké firmy. Na zahraniční účty podle odhadů přelévají až stovky miliard dolarů. Odhaduje se, že 500 největších amerických společností má na zahraničních účtech 2 600 miliard dolarů.
EU nemá daňové ráje v lásce
Offshore společnosti takovýmto způsobem mohou ušetřit nemalou část příjmů. Není to ale zadarmo. Firmy se totiž musí zachovat tak, jak působí i na papíře. To znamená, že musí vybudovat složitou strukturu. A to je poměrně nákladná záležitost. České firmy proto takovýchto možností příliš nevyužívají.
Optimalizace daní v daňových rájích ale může legálně využít kdokoliv. Hodí se to například v případě, pokud nechcete, aby byly majetkové informace o dané osobě veřejně přístupné. Proti takovýmto praktikám se snaží bojovat i Evropská unie a listina daňových rájů je jedním ze způsobů, jak narovnat pravidla na celém světě. Výsledek je ale podle některých odborníků spíše pomyslný. Otázkou tedy zůstává, jestli má tento boj vůbec smysl. Každá společnost i stát by totiž měl mít možnost rozhodovat o své daňové politice samostatně.