Mezinárodní závazky pro záchranu planety

Katastrofy způsobené globálním oteplováním se významně podepisují na životě na Zemi. Mají však vliv i na státní výdaje – podle odhadů stály v posledních 25 letech nápravy škod způsobené teplotními výkyvy asi 1,4 triliónů dolarů. Neutěšená situace přiměla společenství jako OSN nebo Evropskou unii k mnoha nápravným opatřením. Znáte nejznámější mezinárodní závazky a dohody, které by měly přispívat k trvale udržitelnému rozvoji?

1. Rámcové dohody OSN

Jedním z nejdůležitějších dokumentů OSN na ochranu životního prostředí je Rámcová úmluva OSN o změně klimatu. Byla podepsána v roce 1992 v Rio de Janeiru jako výsledek dlouholetých diskuzí o klimatických změnách. 196 smluvních států se v ní zavázalo k redukci emisí skleníkových plynů a rozvoji příslušných technologií, k podpoře výzkumu i veřejné osvěty nebo ke vzájemné komunikaci a spolupráci.

Do dnešní doby představitelé států Rámcovou úmluvu OSN několikrát revidovali. Nejznámějšími dodatky jsou Berlínský mandát, Kjótský protokol nebo Pařížská dohoda.

Kjótský protokol

V roce 1997 byl v Japonsku dojednán protokol, ve kterém se průmyslové země zavázaly ke snížení emisí skleníkových plynů o 5,2 %. Průměrné emise těchto šesti plynů (například oxidu uhličitého, oxidu dusného nebo metanu) jsou průběžně monitorovány a na konci druhého kontrolního období, v roce 2020, budou vyhodnoceny.

Kjótský protokol klade důraz na investice do energeticky úsporných technologií nebo úspory energie v obytném sektoru. Právě v jeho rámci byly vytříděny prostředky také na český dotační program Nová zelená úsporám.

Pařížská dohoda

S cílem co nejdříve snížit celosvětové emise skleníkových plynů dojednaly členské státy OSN v roce 2015 v Paříži úmluvu o změně klimatu. Takzvaná Pařížská dohoda má pomoct k výraznějšímu zbrojení proti nežádoucím klimatickým změnám. Jedním z hlavních cílů je snížení nárůstu průměrné globální teploty pod hranici 2 °C oproti preindustriálnímu období v polovině 18. století.

Všechny smluvní strany se v rámci dohody zavázaly k přípravě vlastní strategie nízkoemisního rozvoje do roku 2020 a následné pravidelné prezentaci dosažených výsledků každých pět let. Jako první smlouvu ratifikovali největší světoví emitenti skleníkových plynů jako Čína, USA nebo Německo. Česká republika dohodu podepsala v dubnu 2016.

2.    Ekologické rámcové směrnice EU

Ekologií se Evropská unie výrazněji zabývá od summitu v Paříži v roce 1972, kdy se členské státy scházely ještě pod hlavičkou Evropského hospodářského společenství. První environmentální programy spatřily světlo světa o rok později.

Ekologickými a klimatickými problémy se dnes v EU zabývá například:

• Směrnice o ptácích, která se zabývá ochranou ptáků, péčí o ně i regulací jejich počtů, vyhlašováním ptačích oblastí atd.
• Směrnice o stanovištích, která vymezuje chráněná rašeliniště, bučiny, vřesoviště i ústí řek do moří.
• Vodní rámcová směrnice, která zavazuje členské státy k dosažení lepšího stavu povrchových i podzemních vod a řešení otázek úspory vody.

3.    Závazky k elektromobilitě

Ke snižování emisí prostřednictvím rozvoje velice diskutované elektromobility se zavazují státy i automobilky po celém světě. V Německu by se do patnácti let měly vyrábět výhradně elektromobily, v Norsku jezdí třetina aut na baterii už dnes. Do roku 2025 zde chtějí úplně zakázat registraci nových aut se spalovacím motorem.

Letos na jaře se s patnáctiletým plánem na podporu elektromobility přidala také Indie. Ta chce do roku 2030 snížit náklady na dovoz ropy na polovinu.

Česká vláda schválila v roce 2015 Národní akční plán čisté mobility, který má kromě elektricky poháněných automobilů v následujících letech podporovat také auta na CNG nebo hybridní pohon. Tuzemská automobilka Škoda chce do roku 2025 vyrábět až 5 typů elektromobilů.