Hádky k vůli penězům

Dvojice, která by se někdy nepohádala kvůli penězům je ojedinělým úkazem. Peníze, finanční hospodaření v rodině, výdaje přesahující možnosti – to všechno jsou důvody častých manželských hádek. Jinak tomu nebylo ani ve vztahu mezi Olgou a Richardem.

Bylo to mladé manželství, které v čase příchodu do poradny netrvalo ani čtyři roky. Návštevu iniciovala paní Olga, 25-letá mladá žena. Když vstoupila do dveří, na její tváři nebyl žáden úsměv, žádná jiskra v očích, jen pláč, smutek a bezradnost. „Ne, takhle jsem si manželství nepředstavovala,“ začala hovořit Olga svůj příběh. „Své manželství by jsem mohla rozdelit na dvě období. Do narození Danielky a po jejím narození. Od té doby co jsem na mateřské dovolené, jsou to už dva roky, pořád se jen hádáme, neumíme si už o ničem rozumně popovídat. Na vině jsou peníze. Bojím se, že to skončí rozvodem, protože Richard tráví čím dál více méně času doma, vytýká mi, že neumím hospodařit s financemi, stále si jen stěžuji a neslyší ode mě nic, jen, že potřebuji peníze.“

Olga vyrůstala v rodině, ve které, jak se říká „držela pokladnu matka“. Otec matce dával celou výplatu a byl rád, že matka dbala o chod domácnosti. Ze společných výplat obou rodičů, se hradily všechny měsíční výdaje. S touto zkušeností přišla Olga do manželství. Na to byla zvyklá, to považovala za normu a tento druh hospodaření očekávala i ve své rodině. Richard vstoupil do manželského svazku s jiným vzorem. Oba rodiče velmi dobře vydělávali, a jejich systém hospodaření byl jiný než u rodičů Olgy. Richardův otec ze svého příjmu platil výdaje na byt, energii, pojistky a matka ze své výplaty kupovala potraviny a platila telefón. Co zůstalo, a nebylo toho málo, využívali pro svou vlastní potřebu, na koníčky a pro Richarda. Jeho otec byl vášnivý numismatik a značnou čast svého příjmu investoval do nákupu pamětních mincí. Téměř se nikdy nestalo, aby Richardova matka vytýkala otci jeho hobby. A to byl zase vzor hospodaření, se kterým se ženil Richard.

Když se Olze a Richardovi narodila dcera, relativně vše fungovalo. Dvoupokojový byt, do kterého se hned po svatbě nastěhovali, jim koupili Richardovi rodiče. Práci měli oba a tedy dva příjmy, které jim zaručovaly adekvátní životní úroveň. Olze sice bylo od začátku divné, že Richard jí svůj příjem nedával, ale když automaticky platil pravidelné měsíční poplatky, neodvážila se nic namítat. A už vůbec né od doby, když ji řekl, že ze své výplaty zaplatí účty a Olga zabezpečí domácnost. Když vydělávala i ona, dalo se to pěkně utáhnout. Richard měl i dost nákladný koníček – fotografování. Právě do něho investoval poměrně vysokou sumu ze svého příjmu. Když byli jen dva, kvůli penězům se nehádali. I když se Olze jejich systém nelíbil, bála se to Richardovi říct. Zdál se jí ve finančních otázkách nekompromisní a na druhé straně měla jistotu, že peníze nepropije a nehraje na automatech. Bála se ale, jak to bude, když se jim narodí dítě, jestli Richard dokáže odsunout svoje milované hobby – fotografování – na čas do ústraní. A čas věru ukázal, že pochybnosti Olgy byly namístě.

Na narození Danielky se oba hodně těšili. Bylo to jedno z najkrásnějších období v manželství, které Olga prožila. S Richardem si dokázala povídat o tom, jak budou malou vozit v kočárku, jak si s ní budou hrát. Když však Olga změnila téma rozhovoru a začala mluvit o penězích, že všechno hodně stojí a pro dítě je potřeba koupit hodně věcí, Richarda to vždy popudilo. Ne jednou Olgu nařkl, jestli se umí bavit i o něčem jiném, než o penězích.

„Já vím, možná jsem udělala chybu, že jsem Richardovi stále mluvila o penězích. Možná jsem měla být tvrdá od začátku a trvat na společné pokladně. Ale když jsem se v něm nevyznala! Zdálo se mi, jak by si neuvědomoval, že se oženil, založil si rodinu a že jsme už tři,“ začala mluvit Olga na jedné z konzultací. „Všechno pokračovalo po staru. Já jsem zůstala doma a, to víte, přízpěvek v mateřství je bůhvíco. Richard si dále kupoval své filmy, objektivy, přičemž žil s představou, že přeci platí byt, pojistky a to je velká položka. Když jsem si řekla o peníze, velkoryse mi hodil pětistovku, a při tom nezapomněl poznamenat, jestli všechny peníze hážu do koše. Jeho matka prý vždy s penězi vyšla, nikdy si nestěžovala a mně nezajímá nic jiného, jen počítání bankovek. Umíte si představit, jak jsem se cítila ponížená, když jsem musela doslova žebrat od vlastního manžela. Proto jsem musela vyhledat vaši pomoc, cítila jsem se bezradná.“

Na druhé setkání přišel i pan Richard. „Jsem už unavený z těch věčných hádek. Nebaví mě přetahovat se o každou korunu. Nevím proč Olga do mně neustále vrtá ohledně penězí. Vím, že asi potřebujeme změnu v hospodaření, ale bojím se, že když ji dám většinu výplaty, tak to neuváženě utratí. Vyčítá mi, že jsem lakomec, že myslím jen na sebe a že jsem se neměl ženit, když chci utrácet všechno jen na svůj koníček. Olga je podle mně zatížená na peníze,“ uzavřel svůj monolog Richard. „Co si o tom myslíte vy?“ – oslovil mě.

V soužití Olgy a Richarda bylo několik momentů, které negativně zasahovaly do jejich soužití. Je přirozené, že každý z nás si do svého vztahu přináší vzory, které ho provázely v původní rodině. A neplatí to jen v případě nakládání s rodinnými financemi. Jak Olga, tak i Richard byli naučení z rodného domu na jiný typ hospodaření. Olga automaticky očekávala, že Richard, jako její manžel, odevzdá celou výplatu jak to dělal její otec. Richard zase očekával, že když jsou oba výdělečně činní, tak si rozdělí co kdo zaplatí a ostatní peníze jsou „soukromým vlastníctvím“. 

Když se manželé hádají o peníze, platí, že se hádají o více, než jen o koruny a haléře. Pochopit, co se za hádkou skutečně skrývá, je nutným předpokladem na odvrácení mnohých manželských krízí. Peníze vždy byly a budou pevně spoutané s mocí a kontrolou, pocitem bezpečí, úspěchu a svobody. Někteří muži trvají na tom, že rozhodující slovo u penězí patří jim, protože jenom tehdy se cítí dostatečne silní. Do sporů o peníze se promítají i jiné otázky – priorita hodnot každého z partnerů, potřeba nezávislosti – která byla u Richarda silnou stránkou. Když se v manželství potkají dva lidé s různymi modely rodinného rozpočtu, přičemž oba se snaží prosadit ten svůj model, hádky nenechají na sebe dlouho čakat. Oba partneři udělali chybu v tom, že si před samotným společným hospodařením nepopovídali o tom co čekají od druhého. Není totiž automatické, že návyky a názory na finanční hospodaření jsou mezi dvěma lidmi, zakládajícími rodinu, shodné. Když se problémy neřeší v zárodku, přerostou do větších komplikací. Problém Olgy a Richarda byl i ve způsobu vzájemné komunikace. Richard vystupoval vůči Olze autoritativně, bez snahy dohodnout se na kompromisu. Mluvil jak to bude s placením výdajů a tím téma uzavřel. A přitom ho k tomu vedl jen strach, že Olga peníze neuváženě utratí. Myslel si, že kdyby se však se svojí obavou přiznal, v očích Olgy by klesl. Proto rozhodoval rázně. Olga zase využívala strategii kritiky a útoku na Richardův koníček, na který byl citlivý. Tudy cesta k úspěchu nevedla. Až v poradně měli oba manželé prostor, aby si řekli o svých pocitech a rozebrali celou situaci. Po více než osmi setkáních našli společnou řeč, pomalu sa učili vzájemné úctě a postupně našli nový mechanizmus financování domácnosti, který vyhovoval oběma.